Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 17.08. 2017
Dnes má svátek Petra
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Příšerná bunda

14. 05. 2011 | Vaše příběhy
Můj příběh na téma oblečení a módní doplňky se stal v době v mých dvanácti let. V té době jsem se ještě vůbec nezajímala o módu a ani mě nezajímalo, co nosí ostatní holky.

Jednoho dne před přibližně pěti lety mi můj taťka koupil bundu, nebo spíše kabát. Já, jako holka, která o módě vůbec nemá páru, jsem nemohla posoudit, zda je ta bunda hezká či ne. Takže jsem si ji druhý den vzala do školy. Pamatuji si, že v ten den sněžilo a já šla s deštníkem. Myslela jsem si, že se na protější zastávce smějí kvůli němu.

Ale byla jsem na omylu. Cestou do školy jsem nikoho ze třídy nepotkala a svoji bundu jsem si pověsila do šatny. V té době jsme neměli ještě skříňky, ale normální šatny pro celou třídu, takže každý mohl vidět věci všech. Zatím bylo všechno v pohodě. Pak když jsme měli odpolední vyučování a mezi ním hodinu volno, při níž jsme mohli, no teda museli jít pryč ze školy, tak ještě předtím se mě moje kamarádka ptala, jestli je ta bunda moje. Já jsem odpověděla, že ano. Nejspíš se ukázala moje naivita, jelikož jsem si myslela, že se jí moje bunda líbí. Pak když jsme teda odešli ze školy před školu, začali se mi všichni smát.

Ta bunda byla totiž s fleky, které vypadaly jako od krávy: D. Bylo to hrozné, pořád říkali: „bů“, no já jsem se styděla. Tu bundu jsem si samozřejmě už na sebe nikdy v životě nevzala a postupem času jsem se začala oblékat podle módy. Teď je pro mě nepochopitelné, jak jsem se mohla takhle oblékat, to nebyla jenom ta bunda. Nosila jsem škaredé kalhoty, škaredá trička, která bych si teď nevzala - ani kdybych šla jenom s odpadkovým košem. Myslím, že jsem k tomu všemu měla ještě škaredé brýle, teď už nosím čočky a s brýlemi mě jen tak nikdo neuvidí.



markisz - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Chápu, jak v dětství každý prožívá jakoukoliv odlišnost. Ale dospělý člověk by měl tyhle "křivdy" z dětství přehodnotit, a nestavět svou hodnotu jen na oblečení.
Obrázek uživatelky
profil
já měla obrovské štěstí, můj otec měl vkus a byl velmi dobrý člověk, takžde co mi koupil táta, to sedělo a máma se s ním vždy hádala, prože můj otec a matka- to byl rozpr mezi kvalitním, vkusným a přírodím - tedy bavlna, lev a mezi rádoby moderním, nevkusným, nenositelným- uměliny, na které jsem byla alergická...
Obrázek uživatelky
profil
v roce 1970 a tak nebylo nic k sehnání. Když přišlo zboží, prodavačky si nechávaly pro známě a taky vždy vše věděly včas Rusky, žijící s vojáky nedaleko. Kdo neuměl šít, nebo známě, čas běhat stále po krámech, měl smůlu. Takže to znám, ale v té době jsem to neřešila. Bylo nás dost.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
jsi si jen myslela,že bylo vše škaredé...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
O tom vím taky dost,já byla čtvrtá v pořadí a měla jsem dědit věci tak patnáct let staré.Mně o styl a být in nikdy moc nešlo,ale materiál no hrůza.Mělo to jednu pozitivní věc,stala se ze mne švadlena,která si své věci umí i navrhnout.SmajlíkTak jsem poznala rčení:Všechno špatné je pro něco dobré.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles