Sázka

V roce 1970 jsem měla 17 let. V tu dobu v září oslavovala SEŠ velké výročí existence této školy. Při této příležitosti se večer konal ples pro absolventy, studující a jejich přátele. Byla jsem na oslavě se svými dobrými kamarádkami. Zábava byla dobrá a atmosféra taktéž. Najednou mne upoutal vysoký chlapec se zvlněnými světlými vlasy, který stál opodál a bavil se s kamarádem. Mimochodem můj typ byl vždy černovlasý a černooký.

Protože se mi líbil a já byla v dobrém rozmaru, dostala jsem nápad. Uzavřela jsem s děvčaty sázku, že dosáhnu toho a ten mladík přijde za mnou a požádá mne o tanec. Ve hře byla velká dobrá bonboniéra. Tak jsem na něj upřela pohled. Viděla jsem, že mezi řečí párkrát zabloudil očima a všiml si mě. Tak dlouho jsem se upřeně dívala, až jsem dosáhla toho, o co jsem se snažila. O tanec mne přišel požádat. Paradox je, že já moc tančit neuměla.

On byl a je dobrý tanečník. Tak jsem to tančení zvládla. Večer si mne už kamarádky moc neužily. Brzy jsem se dověděla, že za čtyři dny rukuje na vojnu. Co dělá a kde bydlí a mnoho jiných informací. Dobře jsme se bavili. Docela jsme si padli do oka. Po plese mne doprovodil domů. Domluvili jsme si schůzku na příští den. Holky moc velkou šanci této známosti nedávaly. A jak to dopadlo? Bonboniéru jsem vyhrála a snědly jsme ji s kamarádkami společně. Vyhrála jsem nejen ji, ale i manžela.

Vojnu jsme přečkali a za tři roky od onoho seznámení jsme se vzali. Samozřejmě holky byly na svatbě. Jsme spolu už víc jak 38 let. Vlnité vlasy už nemá. Máme dvě dospělé děti a dvě vnoučata, Aničku a Adámka. Výsledek oné sázky byla největší výhra mého života.

Autor:Bobina