Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 13.12. 2017
Dnes má svátek Lucie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Zlodějka v pekařství

28. 10. 2014 | Vaše příběhy

Příhody z pekařství,

jak jsem odhalila zlodějku

Byla jsem ve své práci, malém pekařském krámku, už nějakou dobu sama. Má kolegyně vzdala práci po dvou dnech, protože nezvládala práci a s tím spojené papírování. Malý obchod, to není jen samotný prodej a úsměvy pro zákazníky, jak si někdo myslí. Když se uzavře pokladna, nastává uzávěrka, zápisy do knih, ale i během směny samostatná prodavačka musí objednávat zboží mimo pečiva, naceňovat ho atd. Tím vás nehodlám zatěžovat…

Tak jsem vedla pekařství sama a docela jsem si zvykla. Ale bylo nutné najít druhou prodavačku, aby mohla být opět delší pracovní doba a i já si mohla odpočinout. Nechtěla jsem už někoho cizího, na koho bych si musela zvykat. A tak jsem si vzpomněla na Alenu. Krátkou dobu jsem s ní pracovala, vykonávaly jsme společně brigádu. Je to taková herdek baba, jak by se řeklo. Výřečná, rázná, ta nebude mít problém vyjít se zákazníky. Navíc má dvě děti, její muž nepracuje, a tudíž ocení práci a výdělek. Majitel mě nechal, ať si klidně svou kolegyni vyberu sama. „Nijak vás nebudu omezovat, Pavlínko. Vy s ní budete pracovat, tak ať si rozumíte,“ řekl a já mu za to byla vděčná. Napsala jsem Aleně e-mail, ta přišla následující den, práce ji nadchla, a bylo. Alena nastoupila.

zlodějka v pekařstvíPrvní dny, než měla pracovní smlouvu, byla Alena dobrou spolupracovnicí. Vycházela lidem vstříc a skutečně měla vyřídilku a poradila si se samostatnou prací. Později si začala půjčovat ze společné kasy nejdřív menší, a pak velké částky peněz. Nelíbilo se mi to. Když jsem hodnotila, že zboží, které bylo téměř celé prodáno, nevyneslo kýžené tržby, bylo mi jasné, že Alena si pečivo, které nezaplatila, odnáší domů. Z práce nosívala napěchovaný batoh a odmítala mi ukázat jeho obsah. I její manžel za ní do práce často chodíval, a jak mě informovali zákazníci, odnášel celé cestovní kabely nacpané pečivem. Bylo mi zle z představy, že mám podepsanou hmotnou zodpovědnost a za případné manko zodpovídá nejen Alena, ale rukou sdílnou a nerozdílnou také já. Cukrovinky z prodejny mizely závratnou rychlostí, nejednou jsem Alenu přistihla, jak sedí uprostřed prodejny a láduje se vším, co bylo v jejím dosahu. Přitom se stále litovala, jak nemá peníze. Ano, její muž nikdy na práci nesáhl a rodinka žila pouze ze sociálních dávek. Alena pracovala jen na oné brigádě a nyní v pekařství. Nešlo mi do hlavy, jak čtyřicetiletá ženská do té doby žila. Přistihla jsem několikrát Alenu, jak pouští do kanceláře, kde byla společná tržba, manžela. A Alena se začala vymlouvat, že nemůže vykonávat různé úkony, protože je malá, není jí dobře, má vysoký krevní tlak. A tak jsem informovala zaměstnavatele o svém podezření, že Alena nejspíš krade a přestává odvádět řádně své povinnosti.

Zaměstnavatel se rozhodl jednat. „Zkontroluji ji, až půjde z práce, a chytím ji,“ ubezpečil mě. Šlo přece jen o jeho majetek, i když jsme za něj zodpovídaly my dvě. Následující den jsem se s Alenou střídala, ona končila ranní a já začínala odpolední směnu. Najednou se dívám, a chybí mi peníze v mém limitu. Peníze, za které zodpovídám pouze já! Chyběly téměř čtyři stovky.

„Zavolám policii!“ snažila jsem se Alenu zastrašit.

„Proč?“ smála se Alena. „Stejně to někde najdeš.“

Nenašlo se nic. Peníze byly uzamčeny v prostorech, od kterých jsme měly klíče jen my dvě. Ale našla jsem doklady o tom, že zmíněné peníze chyběly právě Aleně. Nejednou se stalo, že zákazníkům špatně vydala, a musela svůj limit doplnit. A nyní, když se nejspíš spletla o víc peněz, pomohla si ke schodku tak, že okradla mě, člověka, který jí zajistil místo.

Šéf naštěstí rázně zakročil. Hned následující den Alenu přistihl při krádeži, domluvil se se mnou a já převzala její kasu. Dělala jsem ten den celý, ale Alena byla na minutu propuštěna. Inventura? Nebyla jí schopna. Lehla si na zem, křičela, byla jako postižená. Večer přišla s manželem a bandou opilých kamarádek udělat ostudu před pekařství. Křičeli, kopali do výlohy, plivali na ni. Když jsem otevřela dveře a chtěla jít domů, její manžel mi vrazil nohu mezi dveře a vyhrožoval. S vypětím všech sil jsem opět zavřela a volala šéfovi. „Volejte ihned policii, jsem při vás,“ řekl mi. To už ale partička opilých lidí utíkala pryč.

Domů jsem se vrátila v pořádku. Zbavila jsem se prodavačky – zlodějky a byla jsem v pekařství opět sama.

Druhý den se mě jen jeden ze zákazníků ptal: „Vy jste byla přepadená?“

„No, tak nějak, skoro jste se trefil,“ řekla jsem smutně.

„Já stál na balkóně a uvažoval jsem, že zavolám policii. A byla tam i ta tlustá prodavačka, co tu prodávala a nosila pečivo domů,“ řekl pán.

Od ostatních zákazníků jsem se pak dovídala, jak je Alena prosila, jestli by jí nemohli darovat aspoň pět korun. Něco, za co by se normální člověk styděl. Pár dní mi ještě někteří útlocitní zákazníci nosili nějaké to ovoce pro tu ubohou paní, které hladoví děti, ale pak se situace uklidnila.

Alena dodnes nepracuje, nepracuje ani její muž. Jsou to lidé, kteří nikdy normálně dělat nebudou. Mám novou, snad už spolehlivou, kolegyni. Ale víc, než samotný fakt, že jsem byla okradena, mě bolí právě skutečnost, že mě okradl člověk, kterého jsem doporučila a považovala jsem ho za kamarádku…


Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Zlodějka v pekařství:

Zlodějka v pekařství
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3   4   5  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Zažila jsem téměř na 100% to samé co ty, takže naprosto chápu tvé rozčarování a zklamání z člověka, který namísto vděčnosti...
Máš na štěstí kliku na šéfa, tomu mému dlouho trvalo než pochopil jak se věci v obchodě mají, ... "kolegyně" totiž byla velmi fikaná, tudíž těžko polapitelná a navíc u šéfa hodně bodovala svým půvabným zevnějškem. Nakonec se podařilo straku chytit, usvědčit a vyrazit...Ufff, ...ale nabrečela jsem se tehdy jako vedoucí hodně moc.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Potýkám se s podobným problémem,jen nevím,jak s takovou kolegyní dál....její krádeže padají i na naši hlavu.
Obrázek uživatelky
profil
takové krásné práce bych si vážila... co jsem zažila za dřinu a špinavou práci já... ale mlčím.

Slušných a poctivých lidí je dnes opravdu málo, krásný článek, leč smutný.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
bohužiaľSmajlíkaj ja som zažila podobné sklamanie,mrzí ma to dodnes....ale,čo už..stáva saSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
že za čtyři měsíce, co naše pekařstvíčko funguje, jsem zaučovala už šest prodavaček. Tři tam nakonec pracovaly, ale zase jsem sama. Šéf je tak zničený, že už nikoho nechce ani vidět a já dělám sama se zkrácenou pracovní dobou. A proto, aby opět nemusel sepisovat smlouvu, hlásit novou prodavačku, a opět vše rušit, odhlašovat, byla tam chvilku na zkoušku. A hlavně byly prázdniny a podniková lékařka měla dovolenou, a tak nemohla provést vstupní prohlídku. Asi by se to nemělo, ale... Dnes je nouze o skutečné pracovníky, kteří chtějí dělat. Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles