Náš dnešní výlet do Zooparku Zelčín a na Říp

Sbalili jsme s přítelem plínky, pití a další drobné nezbytnosti, a okolo 11. hodiny jsme nasedli do auta, a jelo se. Cesta probíhala bez nejmenšího problému, synové natěšení na zvířátka ani nekoncertovali, a dokonce ani starší nevyhrožoval, že bude blinkat, když ho dám do autosedačky (v autě blinkal jednou v životě, a to proto, že snědl nevhodné jídlo, ovšem od té doby tím vyhrožuje před každou cestou). Mladší syn asi po 15 minutách usnul, a po dalších cca 25 minutách už jsme parkovali na maličkém parkovišti před zooparkem. No, zooparkem, sice se to tak jmenuje, ale mně celý objekt přijde spíš jako velký statek plný domácích zvířat. To ovšem nic nemění na tom, že tento statek určitě stojí za návštěvu.

Vstupné je zde dobrovolné. Chovají zde několik desítek koní, prasata, morčátka, nějakou drůbež, a prý i nějaké malinké opičky, ty se nám ovšem najít nepodařilo. Zato jsme se ale s klukama svezli kočárem (ona to spíš byla drožka, ale říkají tomu kočár :-) ) taženým 2 krásnými koníky. Za 1,5 kilometr dlouhý okruh, který trvá cca 15 minut, si účtují sympatických 50 korun na osobu. Projížďka se oběma klukům moc líbila, obzvláště úsek, který vedl po polňačce, a drožka hezky nadskakovala. Na závěr naší návštěvy Zelčína se kluci pohoupali na pěkné, patrně podomácku vyrobené houpačce pro 2 děti ve tvaru koníků, my jsme si s přítelem dali točenou malinovku, a vyrazili jsme směr Ctiněves.

Cesta nebyla dlouhá, za necelých 20 minut jsme byli na místě. Před jednou chalupou jsme zaparkovali auto, já jsem dala mladšího syna do šátku, přítel vyndal staršího z auta, a vyrazili jsme. Zprvu cesta vedla po krásné asfaltce, po chvíli začala strmě stoupat do stráně, a následoval cca kilometrový úsek cestou mezi poli. Na jeho konci jsme narazili na 2 stromy s třešněmi, tak jsme si dali 5minutovou pauzu na občerstvení. Třešně byly skoro černé, sladké, moc dobré. Až tak, že starší syn je jedl i s peckama. Mladší, sedící v šátku na mém břiše, dostal díky mé nešikovnosti na zbytek cesty přírodní červený melír z třešňové šťávy na své plavé vlásky, který mu krásně ladil s velkou odřeninou na čele, kterou si nedávno přivodil při nepovedené jízdě po skluzavce.

Po tomto krátkém občerstvení následoval celkem pohodový, cca půlkilometrový úsek po široké lesní cestě, která nás dovedla k poslednímu rozcestí pod Řípem, cca půl kilometru pod vrcholkem. Tento poslední úsek byl nejhorší, prudce do kopce a plný kamenů. Starší syn sice trošku brblal, ale nakonec jsme po asi 20 minutách námahy stanuli ve výšce 456 metrů nad mořem, přesně takhle vysoko se nachází vrcholek Řípu. Nahoře jsme si nejprve vystáli frontu na výborné klobásky, kluci dostali nanuky, a rozhodli jsme se chvíli posedět. Seděli jsme tedy jen já, přítel a starší syn, mladší se batolil okolo. V nestřežené chvíli se mu podařilo ukrást naproti sedícím lidem z jejich talíře hranolku, o chvíli později se neúspěšně pokusil si od nich vypůjčit jejich mobil ležící na stole. Zkrátka s naším mladším, téměř rok a půl starým synem, se člověk opravdu nenudí :-). Po jídle jsme se šli ještě podívat ke známé Rotundě svatého Jiří, udělali pár fotek a vydali se na zpáteční cestu.

První úsek byl nejhorší, potvrdila se známá pravda, že dolů se jde hůř, než nahoru. Nakonec jsme to zvládli bez jediného zaškobrtnutí, a po 20 minutách už jsme vykračovali po známé, pohodlné lesní cestě. Starší syn, na vrcholku téměř k smrti utahaný, zde chytil druhý dech, a nadšeně zkoumal každý klacík, který ležel na cestě, a každý keřík, který rostl podél cesty. Za chviličku byl lesní úsek za námi, za další chvilku byla za námi i polní cesta, a nás čekal poslední, jen několik desítek metrů dlouhý, prudký kopec. Zde nastal také poslední menší incident. Starší syn chtěl jít za každou cenu se mnou za ruku, já však měla co dělat sama se sebou a s mladším v šátku, proto jsme trvali na tom, že půjde za ruku s přítelem. To se však Daníkovi vůbec nelíbilo, a rozhodl se jít sám. Po pár krocích mu podjely nohy, a v mžiku seděl na zadku. Celý rozezlený chtěl rychle vstát, ovšem noha mu podjela podruhé, a Daník už neseděl na zadku, ale ležel rozplácnutý na břiše :-). Druhý pokus o postavení už se podařil, synáček ze vzteku alespoň s chutí dupl do jediné louže široko daleko, ovšem po 5 metrech byl opět na zadku. Pak už se naštěstí nechal dobrovolně vést přítelem, a zanedlouho už jsme byli u auta. 

Cesta zpátky proběhla také celkem v klidu, starší syn usnul, a mladší se většinu cesty bavil tím, že na sebe nechával pomalu kapat vodu z otevřené flašky..., přijel zmáčený, ale spokojený. Prostě normální, pohodový rodinný výlet :-)

Říp patří mezi nejznámější české vrcholky, nachází se nedaleko Roudnice nad Labem, asi 40 kilometrů severně od Prahy. Na jeho vrcholku se nachází Rotunda sv. Jiří, která v minulosti sloužila jako farní kostel pro obec Rovné, která leží hned pod Řípem. Rotundu je možné si prohlídnout i zevnitř, během zhruba půlhodinové prohlídky. Říp je ideální a tradiční místo na rodinný výlet, myslím, že jen málo z nás tuto horu nikdy nenavštívilo.

Slavuska - čtenářka
ChytráŽena.cz