Rivan, Granát, Kordia, Germersdorfská, Hedelfingenská, Schneiderova...ano, jde o odrůdy třešní, s nimiž se také můžete setkat v sadu na vrchu Třešňovka v Praze-Hrdlořezích.

Protáhlý hřeben v minulosti sloužil jako pastvina a, jak napovídá název přilehlé ulice Pod šancemi, jako přirozený obranný val, tedy k vojenským účelům. Bývalo tu vojenské cvičiště, letiště pro bezmotorové plachtění i bunkr protiletecké obrany. V okolí se totiž nacházela řada průmyslových podniků. Pod námi jsou severním směrem Vysočany a Libeň, západním pak městská čtvrť Žižkov.

Na nejvyšším bodě návrší, v místě původního (dnes zasypaného) bunkru, je umístěna růžice „Severka” se směry a vzdálenostmi k nejvyšším horám českých pohoří. Je odtud zajímavý výhled na město.

Sad zde byl založen patrně po II. světové válce a fungoval do počátku 90. let. Poté bez údržby chátral, homo sapiens zde navezl tuny odpadků a vlády se ujala bujná vegetace a bezdomovci.

V souvislosti s výstavbou v blízkém okolí došlo k přeměně nevábné džungle na příjemné místo k procházkám a relaxaci. V roce 2015 proběhla revitalizace, byly vysazeny nové stromy a četná torza ponechána jako broukoviště, sad je pravidelně vypásán stádem ovcí a koz a sečen s ohledem na výskyt motýlů.

Starý sad má zvláštní kouzlo, nově vysazené stromky už nabírají na síle, citlivě ošetření pamětníci starých časů stále plodí a suché pahýly trčící k nebi připomínají totemy dávných kultur. Líbí se mi i minimalisticky vyřešené možnosti k posezení.

Třešňovka není jediným městským sadem, vlastně jich je víc, než bychom možná čekali. Podle posledních údajů, které se mi podařilo dohledat, spravuje Odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy 75 ovocných sadů s celkovou rozlohou 133 hektarů a 49 ovocných stromořadí o délce přes 20 km. Že jsou volně přístupné ovocné sady pro obyvatele města přínosem po mnoha stránkách, je jasné.

Jde o rekreační prostor pro procházky, školní aktivity, sportování, pikniky a setkávání, je to biotop pro pestrou škálu živočichů a rostlin. Samozřejmě, že každý kus zeleně ve městě je vítán, ale městské parky jsou někdy až moc vyumělkované, svou architektonickou dokonalostí a přesně narýsovanými pěšinami působí spíše jako počítačová animace. Každou větvičku směřující špatným směrem ořezat, staré „nebezpečné“ stromy vykácet, uprostřed pracně vytvořeného anglického trávníku osadit uměle vytvořený domek pro brouky. No, taky způsob. Ale nechat jim pařez či kus mrtvého dřeva by mi přišlo logičtější.

Aleje a sady ovocných stromů jsou krajinotvorným prvkem, vnímáme v nich péči lidských rukou několika generací a jasně nám ukazují střídání ročních období. Někdy se to zdá až příliš rychlé. Včera holé větve, dnes stromy v plném květu a za chvíli budeme moci ochutnat plody... Což je další přínos městských sadů. A nemusíte mít obavy, kvalita je výborná.

Je sympatické, že se lidé mohou setkávat při samosběrech, moštování, slavnostech rozkvetlých květů či vzdělávacích workshopech. Zájemci se tak například naučí jak pečovat o stromky, ale i okolní přírodu a zvířata, která v ní žijí, zpracovávat plody nebo mohou adoptovat strom. Budují si vztah k přírodě, sousedům i svému bydlišti.

V dnešní přetechnizované době jsou takové aktivity, vhodné pro celou rodinu a všechny věkové kategorie, dobrým nápadem, nemyslíte?

Některé další články o Pražské zeleni naleznete zde:

Z Dolních Počernic do Hostavic

Procházka kolem Hamerského rybníka

Hliník Řepora

Letenské sady

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10