Gotický kostel Panny Marie Sněžné založený roku 1397 císařem Karlem IV. je jednou z nejvelkolepějších pamětihodností Nového Města. Karel IV. si přál, aby kostel vynikl výškou a rozsahem nad všechny pražské chrámy a aby byl vyšší než katedrála svatého Víta. Nám známá podoba je jen zlomek zamýšlené stavby. I tak má kostel nejvyšší klenbu ze všech pražských kostelů - 34 m. A hlavní oltář výškou 29 m patří k nejvyšším oltářním architekturám v Praze.

Františkánská zahrada. Výtvarnou výzdobu zahrady tvoří prameník Chlapec s mušlí a plastika Ezop, prameník Divoženky - též Poletuchy a malá kašna u zdi. Vchody zatím zajišťují dvě kovové reliéfní brány s plastickými výjevy ze života sv. Františka a sv. Anežky od akademického sochaře Karla Císařovského. Měla by přibýt ještě brána Karla IV., brána Platónská, brána Živý kříž, Zvěstování a brána Starý a Nový zákon.

Šlechtova restaurace. Václav Šlechta restauraci provozoval od roku 1882 až do 2. světové války. Po válce byla restaurace znárodněna, v roce 1958 prohlášena za památku, a následně byla pro havarijní stav zrušena. Poté následovaly dva ničivé požáry v letech 1978 a 1980 a povodně v roce 2002, kdy voda u letohrádku dosahovala do výšky čtyř metrů. A v letech 2010 a 2011 ohrozily budovu sesuvy půdy. Až od června 2017 začala probíhat kompletní rekonstrukce. V roce 2021 byla opravená Šlechtova restaurace, v rámci festivalu Den architektury, zpřístupněna veřejnosti.

Socha Toileta a Pamětní deska připomínající rozehnání studentské demonstrace 20. února 1948 je umístěna v ohybu Nerudovy ulice do hradní rampy. Bronzový odlitek sochy s názvem Toileta od Jana Štursy se v roce 2006 někdo pokusil ukrást, strhl ji z podstavce, ale neodnesl ji. Po letech byla opěrná zeď opravena a socha navrácena. Zároveň došlo k úpravě uličního okolí a vytvoření důstojného prostředí ke vzpomínkám na historické události.

Valdštejnská zahrada je nejcennější historická zahrada. Svou rozlohou je druhou největší zahradou v centru Prahy, větší jsou jen zahrady Pražského hradu. Významnou součástí zahrady je Krápníková stěna, což je umělá skalní stěna s vystavěnými krápníky. Ve spleti krápníků lze objevit hlavy zvířat, těla hadů, obličeje démonů a příšer. S podobou stěny koresponduje výzdoba vedle stojící historické voliéry.

Rodinná hrobka rodin Lanna a Schebek je největší hrobka na Olšanských hřbitovech a zároveň největší samostatně stojící hrobka v Praze. V 19. století ji nechali společně postavit podnikatelé Vojtěch Lanna a ­Jan Schebek. A stejně jako měli společně úspěšnou stavební firmu, postavili si napůl i hrobku – nahoře dvě kaple, dole dvě krypty. Pohřební mauzoleum postavené v roce 1873 je zmenšenou kopií rodinné vily Lannů v Bubenči. Vnitřní prostory jsou zdobeny temperovou figurální a ornamentální výmalbou akademického malíře Františka Sequense, dále se zde nachází barevná dlažba se vzorem a obklady z mramoru. Pod hrobkou jsou samotné krypty. Nedávná rekonstrukce objektu velice prospěla, srovnání viz fota před a po rekonstrukci.

Slavatův obelisk. Do zahrady Na Valech vystupuje Ludvíkovo křídlo starého královského paláce Pražského hradu. U paláce stojí barokní pískovcový Slavatův obelisk, který údajně přesně označuje místo, kam dopadl z okna vyhozený Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka při takzvané třetí pražské defenestraci roku 1618. Pád přežil. Vilém Slavata byl odpůrce poněmčování Českých zemí během třicetileté války, na konci svého života sepsal knihu pamětí „Historické spisování“, čítající čtrnáct svazků (1. 12. 1572 – 19. 1. 1652).

Pomníček prádelny snad ve tvaru mýdla s nápisem Prádelna a letopočtem 1659 stojí u vstupu do Nostické zahrady z Nosticovy ulice, nedaleko domu, jemuž se říkalo Lázeň Henslinova, Bílý či Zlomkovský dům, nejčastěji však Wendlingerovské  prádlo. Zdejší středověká lázeň zmiňovaná od 14. století byla za husitských válek zbořena, vystřídal ji renesanční dům, přestavěný v 17. století na veřejnou prádelnu.

Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty býval obklopen hřbitovem. V roce 1879 v souvislosti s významnou přestavbou kostela byl přilehlý hřbitov, na kterém se už od roku 1787 nepohřbívalo, zrušen a byl proměněn v malý parčík. Pozůstatky náhrobních desek byly přilepeny na fasádu chrámu, některé náhrobky jsou umístěné ve vstupní části uvnitř kostela.

Památník Jaroslava Seiferta vznikl na malém pozemku mezi ulicemi Seifertova, Chelčického a Táboritská, tedy poblíž míst kde básník žil. Památník má podobu stuhy z litého betonu, na stuze je citát ze Seifertovy básně Prosinec 1920 „…to slovo letělo jako pták do sítě hvězd…". Historik architektury Zdeněk Lukeš k novému pomníku řekl, že podle něj více než předchozí, převážně figurální a realistické Seifertovy sochy či busty, tento více „rezonuje s meziválečnou érou moderního umění a současně dokonale zapadá do genia loci této půvabné žižkovské lokality".

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10