Aspoň jeden zachráněný život

Samozřejmě jsem se snažila zachraňovat i zvířátka cizí. Nosila jsem domů vypadlá ptačí mláďata z hnízda, odchytávala vyděšené psy a vodila je zpět k majitelům, našla domov pro opuštěné koťátko, které ale potom bohužel umřelo... Sháněla veterinu přejeté zraněné kočce... Naštěstí ne všechny záchranné akce končily smutně... 

Dodnes ráda vzpomínám na záchranu džungarského křečka... 

Bylo mi asi 12 let a chystala se jít nakupovat. Protože bydlím v 2. patře, rozhodla jsem se jít po schodech. V 1. patře se v rohu krčilo malé chlupaté klubíčko. Byl to džungarský křečík a netvářil se moc nadšeně. Okamžitě jsem nákup přesunula a toto bezbranné stvoření přinesla domů. Máma se moc nadšeně netvářila, zatímco pes jásal, že má novou kamarádku. Křeček byl totiž dáma, takže jsem ji hned pojmenovala Julie. Od králíka jsem odsypala trošku zrní, půjčila křečíkovi pítko a udělala mu provizorní klec z plastové krabice. 

Napsala jsem na papír vzkaz, že jsem našla křečka a pověsila ho na vchodové dveře.

Čas plynul, blížil se večer. Nevěděla jsem, co budu dělat, pokud se nikdo o Julinku nepřihlásí. Přes noc by u nás asi být nemohla, neměla jsem ji kam zavřít... Táta začal plánovat výlet do obchodního centra a křečka si nechat... Máma mu dala šanci do 10 hodin večer... 

Zhruba v půl 9. večer se majitel nakonec ozval. Křeček podle něj absolvoval 3denní procházku z 5. patra po schodech. Měla jsem radost, že jsem mu snad zachránila život. Místo, kde jsem ho našla, bylo hned vedle bytu, kde lidé vlastní velkého psa. 

Zkrátka, toto byla asi moje nejúspěšnější záchrana zvířátka. :)