Dobrý člověk ještě žije!

"Tak co, Klárko, jdeme dneska do té cestovky? Třeba nám nabídnou úžasný, levný last minute pár kroků od moře." Přesně touto větou začal náš příběh...

Klárka dorazila za čtvrt hodinky. Sedly jsme na vlak a jely do Ostravy. "A fakt myslíš, že něco seženem? To víš, brigáda sice byla, ale ta almužna, kterou jsem tam dostala, by stačila tak na letenku," povzdychla si Klárka. "Neboj, kámoška mi říkala, že loni sehnali krásnou dovolenou za hubičku, tak třeba budeme mít taky štěstí." Celou cestu jsme tedy probíraly, jestli náhodou nejedeme do Ostravy zbytečně, zda opravdu nějakou levnou dovolenou u moře seženeme. 

V Ostravě jsme šly na jistotu – přesně do té cestovky, kterou mi doporučovala kamarádka, která loni letěla tak levně. Pan prodávající byl sice moc hodný, nabídl nám nějaké zájezdy, ale vše bylo nad naše finanční možnosti. "Ach jo, tady ta Itálie by byla úžasná, děkujeme moc, ale my bychom potřebovaly, aby to bylo tak o 2 tisíce levnější," loučily jsme se s panem prodavačem. Z cestovky jsme vyšly zklamané a ani jsme neměly chuť si povídat. Každá z nás se tajně těšila na to, jak se u moře krásně opálí, jak si užije sluníčka, seznámí se s novými lidmi... a nic.  "Ahoj holky, prosím vás, nechtěly byste poukaz na slevu do téhle cestovky? Vyhrála jsem ho v jedné soutěži, ale já nikam jet nemůžu a nikdo z blízkých o něj nemá zájem." Tak tahle věta nás vytrhla z přemýšlení. Z počátku jsme si mladou slečnu, která nás oslovila, prohlížely s dost velkou nedůvěrou. Jo, určitě by se jen tak chtěla zbavit poukazu, navíc, jak z ní vylezlo, poukazu v hodnotě 10 tisíc, který nabízela za 5. Ale co, aspoň jsme si ji vyslechly, stejně jsme měly plno času. Postupně si slečna získávala naše sympatie, to, co říkala, neznělo až tak neuvěřitelně, navíc nevypadala jako někdo, kdo se nás snaží podvést. "Víte, já ten poukaz vyhrála, ale víc by se mi hodily peníze na autoškolu, takže bych vám ho nechala za těch pět tisíc."

 

Slečna nás nakonec přesvědčila k tomu, abychom se společně šly přesvědčit do cestovky, že bychom od ní nekupovaly zajíce v pytli...  A opravdu, pan prodavač se podíval na poukázku a řekl, že ji určitě můžeme uplatnit. A pak už to všechno šlo ráz na ráz. Slečně jsme daly peníze, dostaly od ní poukaz, ten společně s doplatkem předaly panu prodavači a běžely na vlak a pak rychle domů, protože letadlo odlétalo už druhý den ráno... Nepřeju vám vidět, jak chaoticky probíhalo naše balení, během něj jsme si s Klárkou snad 20x telefonovaly a uklidňovaly se, že určitě na nic nezapomenem. A nezapomněly jsme. A do dneška jsme nezapomněly ani na tu úžasnou dovolenou v Itálii, kterou jsme si díky té mladé slečně mohly dovolit.

Habaďúra - čtenářka

ChytráŽena.cz