Vlakem do stanice Potůčky

Dnes u nás napadl první sníh a připomnělo mi to náš výlet, o kterém Vám teď napíši. Jednou jsem viděla v televizi  pořad o jízdě vlakem po tzv. Krušnohorském Semmeringu.  Přesvědčila jsem muže k cestě. Našli jsme spoj a vydali se na cestu.

Bylo to daleko, bydlíme na Moravě, ale zdárně jsme přijeli do Karlových Varů a chytli náš spoj na trati č.142 do Potůčků. Sedli jsme do lokálky a jeli jsme krásnou přírodou. Pořad nelhal. Opravdu romantická trať. Ve vagoně s námi jela spousta lyžařů. U nás bylo skoro jaro a tady bylo plno sněhu, ale jelikož jsme jeli z domova přes noc, tak jsme byli teple oblečení. První městečko Nová Role, pro mě trošku povědomé výrobou keramiky. Dalších několik lyžařů a jede se dál.

Trať se hezky klikatila kolem zamrzlé říčky, doma jsem zjistila, že se jmenovala Rolava. Nejkrásnější a nejzajímavější byl úsek z Nejdku do Perninku. Je to asi 15km  jízda horským terénem s několika tunely, motoráček stoupá a trať se otočí v oblouku skoro do protisměru, jede i po poměrně vysokém  viaduktu, aby překonal údolí a zastavil v Perninku.

Nádhera. Tady vystupují lyžaři. Hned u nádraží je sjezdovka. Následuje Horní Blatná. Vláček se vyprazdňuje a my sjíždíme do poslední zastávky v Čechách, Potůčků. Vystupujeme a vlak odjíždí, jede do Německa, ještě jednu zastávku do Johanngeorgenstatu. Muž zašel překontrolovat odjezd zpět a šli jsme na obhlídku obce. Šli jsme do kopečka hezkou vesnicí, začala jsem mít hlad. Nic neobvyklého. Mně chutná stále.

Zašli jsme do obchůdku, že koupíme nějakou svačinu a mile nás překvapilo, že na půlce prodejničky bylo pár stolečků a možnost teplého jídla. Vzpomínám dodnes na výborné vepřo-knedlo-zelo a moc přívětivou obsluhu. Po obědě jsme si dali kávičku a šli zpět na vlak. Ještě jsme prošli obrovskou tržnici a sešli zpět  k nádražíčku.

Vrátili jsme se do Karlových Varů, kde jsme se ještě trošku prošli městem,  přespali a další den jeli domů. Po stejné trati občas jezdí i nostalgický parní vláček, to musí být taky krásný zážitek.