Láskyplný život (Láska nebo kamarád)

Bylo mi 15 a něco k tomu. Ukončila jsem devítiletou docházku na základní škole a začala objevovat dosud neobjevené: diskotéka, čundry, bary... Začala jsem chodit ven s partou mého staršího bratra, která měla asi 15 členů a z toho pouze dvě slečny - dvojčata.

S partou jsem si rozuměla téměř ve všem, začala jsem s nimi jezdit na výlety, fotbalová utkání nebo třeba k vodě, prostě všude. Po krátké době mi padl do oka kluk, který byl jeden z nejstarších ve skupině a jmenoval se Ivo. Po měsíci otrkávání a škádlení už nás všichni brali jako pár a my jim to nehodlali vyvracet, spíš jsme si to jenom potvrdili.
Bylo mu 20, byl milý, hodný, sympatický, pracovitý... Ovšem ne moc pozorný. Ze začátku jsem na to nějak nebrala ohledy. Vlastně jsme spolu byli pořád, ale v rámci party. Kdykoli jsem jela na diskotéku, kam nejela většina, držel se skupiny. Po roce a pár měsících jsme se rozešli, tak nějak mi začalo vadit, že jsou mu přátelé důležitější než láska, a že mě pořád nebere jako přítelkyni, ale jen jako kamarádku. Asi jsem v té době pořádně nevěděla, co od vztahu a svého přítele vlastně chci.

Ale za tu dobu, co jsme byli spolu jsme zažili spoustu zábavy. Měli a máme podobný, ne-li stejný smysl pro humor a jsme pro každou "špatnost". I když jsme se rozešli, zůstali jsme velice dobrými přáteli a nebýt jeho další přítelkyně a mého dalšího přítele, jsme jimi do teď. Po nějaké době jsme dokonce museli zbytku party vysvětlovat, že už spolu opravdu nechodíme. Slova typu: Říkala jsi, že už spolu nechodíte apod., byly na denním pořádku a někteří nám stejně nevěřili a mysleli si, že to děláme jen "naoko". V tomto vztahu se neodehrály žádné podstatné věci, ovlivňující můj další láskyplný život. Snad jen pokus o sex. Ano, pokus. Byli jsme z toho oba tak nervózní, že se nám to nepovedlo. Ale jelikož jsem v té době ještě nevěděla, o co přicházím, nechala jsem to plavat, v časopisech Bravo a spol. píšou holky pořád takové zážitky, tak co. Výjimka nejsem.
Náš úžasný kamarádský vztah trval další tři roky. Jenom už jsme se díky mému žárlivému příteli méně často setkávali.

A po třech letech, kdy i on našel tu pravou, jsme se přestali vídat téměř úplně. Z něho se stal "podpantoflak", od ní nesmí na krok a kdykoli jsme chtěli prohodit pár slov, byla v okamžiku u nás, aby jakýkoli rozhovor překazila. I ona žárlila. Ale není se čemu divit, vždy když došla v partě řeč na dovolené a další zážitky, velice často se vyskytovala naše dvě jména pohromadě. Asi se bojí, že ho budu chtít zpátky. Nebudu. Ale ona to asi nepochopí, já se jí to nesnažím vyvracet a Ivo toto téma asi obchází, aby nevyvolával hádky. Zatímco oni už jsou přes tři roky spolu, já další vztah po třech letech ukončila. Ale o tom vám povím příště a myslím, že se divit nebudete. Rozhodně ne nad důvodem rozchodu.

A jinak naše parta už se rozrostla na počet přes třicet lidiček. Trávíme spolu silvestra, slavíme narozeniny a velikonoce, jezdíme (i když ne všichni) na dovolenou, na víkendy a pořádáme pro sebe různé akce různých žánrů. Ať už je to koncert, diskotéka, pálení čarodějnic, víkend na ukončení prázdnin, který pořádáme i přesto, že už nikdo z nás do školy nechodí... Nedávno jsme už byli i jednomu páru na svatbě. Mám je všechny moc ráda a nechci je nikdy ztratit. Asi to zní banálně, ale je to tak.

Seboosis – čtenářka

Chytrážena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10