Mé neinvazivní vyšetření krve - bez krve

Nedávno jsem absolvovala velmi zajímavé a neobvyklé vyšetření krve a ráda bych se podělila o svoji zkušenost s ostatními, kteří o tomto vyšetření uvažují, nebo na něj již přímo čekají a mají obavy z toho, co je čeká...

K Vánocům jsem dostala dárkový poukaz na takzvané neinvazivní vyšetření krve. Nejprve jsem byla zděšena, protože absolutně nesnáším odběry krve a tak jsem s rozpačitým úsměvem dárek na několik dní odložila do šuplíku. Po svátcích mi to ale nedalo a "vygooglila" jsem si, o co že se to jedná. Na několika informačních www stránkách jsem se dozvěděla, že se jedná o velmi rozsáhlé vyšetření krve, jehož výstupem je 117 různých údajů, avšak BEZ odběru jediné kapky krve.

Musím říci, že jsem byla docela překvapená. Krev měl analyzovat přístroj AMP, jen pomocí přiložení jakýchsi měřidel. Stále jsem byla dost skeptická, avšak ze zvědavosti jsem se na vyšetření objednala. Jak se blížil onen den, byla jsem čím dál tím víc nervózní a hledala jsem na internetu konkrétní zkušenosti lidí, kteří toto absolvovali, ale mnoho jsem toho nenašla a nervozita stoupala. Přišel den D a já se dle pokynů vyhnula ranní kávě a kofeinovým nápojům. Pro rozptýlení jsem si zacvičila (což se nakonec neukázalo jako ideální, protože jsem pak měla zvýšenou kyselinu mléčnou ve svalech), dala si lehký oběd a vyrazila. Institut jsem sice chvilku hledala, ale nakonec jsem zdárně dorazila na místo.

Přivítal mě přátelský personál a dostala jsem k vyplnění dotazník s osobními údaji. Chvíli jsem čekala a poté si pro mě přišla asistentka. Přišly jsme do menší místnosti, kde jsem se posadila ke stolu, nadiktovala ještě pár údajů a byl mi změřen tlak a tep (byla jsem dost nervózní z toho, co mě čeká, tak jsem měla vyšší hodnoty, prý jako většina lidí ze syndromu bílého pláště). Ještě jsem se měla zvážit (ale naštěstí jsem se nemusela svlékat do prádla, stačilo sundat jen boty) a pak jsem se posadila na celkem pohodlné velké křeslo s opěrou na nohy. Z křesla se jedním cuknutím stalo takové pololehátko s mírně zvednutými zády. To už ale přišla sestřička s pěti měřiči. Myslela jsem, že to budou nějaké přísavky, něco jako na EKG, nebo elektrody apod., ale vypadaly jen jako drátky obalené bužírkou. Jeden mi zavedla přímo do pupíku, ale nebylo to nijak nepříjemné, jen ho tam lehce vložila. Další dva mi přelepila náplastí ke kůži na krční tepny a dvě jsem dostala do podpaží (ty stačilo stisknout položením rukou na břicho). Následovala zkouška funkčnosti měřidel. Jedno na krční tepně stávkovalo, tak ho sestřička asi dvakrát přelepovala.

Nakonec se zdálo být vše v pořádku a já ani nepoznala, kdy samotné měření začalo. Skutečně nebylo vůbec nic cítit - žádné brnění, štípání ani pulsování, prostě vůbec nic. Snažila jsem se uvolnit a nemyslet na to, co se zrovna měří a jaké výsledky budu mít, ale moc to nešlo. Snažila jsem se moc nepolykat, aby pohyb krku (tedy i tepen) nějak nezkreslil měření, ale znáte to, v tu chvíli jsem začala slinit jako mastif a zbývající tři minuty z celkových šesti, které vyšetření trvalo, jsem bojovala s tím nepolykat.

Též jsem byla upozorněna, abych nemluvila, nebude-li to nutné a nedělala rychlé pohyby (mohly by prý vypadat měřiče). Jak jsem nepoznala, kdy se začalo měřit, tak jsem nepoznala, kdy se přestalo. Sestřička vstala, odlepila a vyndala měřiče a bylo hotovo. I s počátečními neúspěchy to trvalo asi 8 minut. Jelikož u paní doktorky probíhala ještě předchozí konzultace, šla jsem se na chvíli posadit do recepce a popíjela jsem kávu, kterou mi asistentka nabídla.

Pak už jsem ale byla zavolána na konzultaci výsledků k paní doktorce. Konzultace trvala něco okolo jedné hodiny a zevrubně jsme probraly řádek po řádku. Bylo mi doporučeno velké množství potravin, bylinek i vitamínových doplňků a s sebou jsem si odnesla vytištěné výsledky na tři stránky. Celý proces včetně vyplňování a čekání trval asi hodinu a půl a samotné vyšetření vskutku nijak nebolelo ani neobtěžovalo.

Takže...koho čeká toto vyšetření - vůbec ničeho se nebojte. Jen se uvolněte, nestresujte se a nebojte se, nic to není!