Problém s bytem

Bydlím v malé obci. Tady nejde si byt koupit. Musíte si dát žádost a čekat, kdy přijde řada na Vás. Já si dala žádost hned v 18 letech, protože vím, jak dlouho se na byt může čekat. Jen jsem nevěděla, jak je těžké si byt vydobýt.

Chodila jsem každý rok se ptát, v jakém jsem pořadí. Já i moje sestra jsme si žádaly ve stejný den, tak jsme pořád byly v pořadí za sebou. Jenže jsem asi 2 roky měla trvalý pobyt jinde a když jsem se přišla zeptat, v jakém jsem pořadí, byla jsem ve 12. pořadí a má sestra byla už druhá. Zeptala jsem se, jak je to možné a bylo mi sděleno, že dávají přednost lidem, co mají trvalý pobyt v obci. Na tento popud jsem si nechala udělat trvalý pobyt u mých rodičů a  zanedlouho jsem se tam i nastěhovala. Moje sestra už dostala byt a mě zase dali na své místo, takže jsem byla na řadě. Ale zrovna žádné byty nebyly.

Jednoho dne mi zvonil telefon a zavolal mi jeden místní s tím, že se chce stěhovat a zjistil, že jsem v pořadníku. Ale chtěl 30 000 Kč za to, že byt předělával a obec nic nehradí. Chtěla jsem vidět, jak byt předělal, a po domluvě se šla k němu podívat. Měl kotel na uhlí na chodbě a já věděla, že když se zatopí, určitě bude  čmoudit všude. To byla první věc, která se mi nelíbila. Pak měl předělanou koupelnu, ale tu mohl předělávat před x lety. A ještě zelená, což není má oblíbená barvička. A pak měl horizontální žaluzie, které mi tam také chtěl nechat.

Řekla jsem mu, zda ví, že do obecních bytů by neměl vrážet peníze, že když do bytu něco vrazí, tak se mu to nevrátí. Odpověděl, že ví, ale pokud nemám zájem, tak ho nabídne někomu jinému. Na což jsem mu řekla, že jsem na řadě já a jestli to chce nabídnout někomu jinému, aby si počkal, až dostanu byt já. Jen se  šibalsky usmál a naklonil se ke mně a řekl mi: "Víš, jak to chodí v této republice, ne?"  "Jak to chodí, pověz, nevím," odpověděla jsem. V tu chvíli jeho arogantní jednání mě ujistilo o tom, že peníze mu dávat určitě žádné nebudu. A že si počkám na byt, který mi bude přidělen a já platit nebudu muset. Naháněl mě delší dobu a pořád se ptal, zda mu dám ty peníze, že se potřebuje odstěhovat, nacož jsem si pak vypínala telefon a on otravoval mé rodiče.

Když jsem jela z práce, zase mi volalo asi 5 telefonních čísel, které jsem neznala. Věděla jsem, že to je on. Po chvíli mi volal i můj táta a řekl, abych mu to vzala, že tam chodí každý den a táta ho má už  plné zuby. Když mi volal opět, tak jsem mu to zvedla. Promluvil ke mně takovym slizkým, milým hlasem. "Ahoj, to jsem já, Míra, chci se Tě zeptat, zda máš zájem o ten byt?" "Ano, mám zájem, ale nemám peníze," odpověděla jsem. "A jak to mám udělat?To mám jako všechno zbourat, co jsem do toho vrazil?" "Jo, zbourej to." Už nebyl tak milý..."  A víš, že to budeš muset uhradit ty?" Tohle mě docela pobavilo. Začala jsem se smát a pobaveně jsem se zeptala: "Prosím tě a tohle jsi vzal kde? Pokud vím, tak to jsou obecní byty a buďto to budeš muset dát do původního stavu, nebo to obec opraví na vlastní náklady." Asi byl hodně naštvaný a jen zase tím jeho slizkým milým hlasem řekl: "Jsi si jistá??" "Ano, jsem si jistá." Pak jen řekl: "Tak se měj, ahoj," a telefon byl hluchý...

Po týdnu našeho rozhovoru jsem si na úřední desce přečetla, že si vyměnil s někým byt. Jelikož jsem věděla, že se chce stěhovat, dala jsem si vše dohromady a usoudila, že udělal na mě tah, a že si to nenechám líbit. Přeci jen jsem čekala dlouho. Moje sestra už bydlela skoro rok a já měla plné zuby všech těch výměn, které proběhly. Tak jsem napsala stížnost na obec. Napsala jsem asi toto:

Dobrý den, přečetla jsem si na úřední desce, že proběhla výměna mezi M.S. a A.H. Jelikož vím, že M.S. se chtěl stěhovat, myslím si, že k této vyměně nedošlo, neboť M.S. chtěl ode mne peníze a když jsem mu sdělila, že peníze nemám, ihned proběhla náhle tato výměna. Chtěla bych, aby se to prošetřilo. S pozdravem K.R.

Když bylo zasedání, přišla jsem hájit svá práva. Šla se mnou má sestra. Byly jsme tam jediné 2 proti 2 rodinám. Myslela jsem, že je to předem prohrané. Nevěřila jsem, že někdo bude stát na mé straně, ale bez boje se nevzdávám. Až ke konci zasedání se řešil náš spor. Starosta přečetl nahlas můj dopis a M.S. se ironicky zasmál a řekl, že to není pravda, že lžu. Jenže obec si poslala kontrolu a ta zjistila, že k výměně opravdu nedošlo a M.S. v bytě vyměněném nebydlí. Zato ti, co údajně  výměnu provedli, se rychle v bytě zabydleli. Byla to mladá rodina, která čekala potomka a potřebovali větší byt, jenže ze sociálních důvodů jim byl už po druhé byt přidělen během 2 let, což já čekala na byt 7 let a už jsem taky si moc přála rodinu. Když to vypadalo, že spor mám vyhraný, začal M.S. kopat kolem sebe a řekl o mně, že jsem lhářka.

Nevím, co mě to napadlo, ale jak jsem byla bezradná, řekla jsem mu: "Můžu tu pustit nahrávku s Tebou." Jenže já žádnou neměla. Ale zabralo to. Dostal strach a přestal kopat, protože věděl, jaká je pravda. Bylo mi těch mladých líto, ale musela jsem hájit i sebe.  Nakonec výměnu zrušili. Míra přišel za mnou ihned po ukončení zasedání a řekl mi, že si byt bude držet a já mu odpověděla: "Klidně si ho drž, já čekala 7 let, ještě chvíli to vydržím." A odešla jsem i s mou sestrou. Asi jediné my dvě jsme byly spokojené s výsledkem.

Nakonec to dopadlo tak, že po půl roce se uvolnil další byt. Hezčí a prostornější a hlavně zadarmo! Takže to čekání stálo za to. A Míra??Ten si ten byt už drží 4 roky.