Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 19.08. 2017
Dnes má svátek Ludvík
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Velkorysost průvodčího

18. 06. 2011 | Vaše příběhy
     Nejednou jsem byla "svěřena" do péče své tety.  Narodila jsem se v listopadu, ovšem tato příhoda se stala pár týdnů po mých narozeninách. Proč píši takhle tajemně a prozatím se může zdát i nepodstatně...? Prostě vše souvisí se vším, alespoň v tomto případě určitě...
    
Moje teta byla od svého dětství velmi často a celkem vážně nemocná. V dospělosti měla přiznaný částečný invalidní důchod.
     Za běžných okolností jsem jezdila k tetě na pár dní, a to v létě. Teta si mne u sebe nechávala ráda, nebyla jsem slyšet, pomalu ani vidět..., i když jsem jako adolescent z toho rychle vyrostla! Nevím již však, z jakého důvodu jsem byla u tety o zimních prázdninách, nejspíš však jenom proto, že jsem k ní jet chtěla. Rodiče mě k tetě odvezli a bylo... , s tím, že si pro mne zase přijedou. Nakonec se rodiče s tetou domluvili, slovo dalo slovo, že přijede i ona k nám. Tak to nemohlo dopadnout jinak, než že místo toho, aby naši jeli pro mne, tak mě naopak teta přiveze... - vlakem, nebo autobusem a zůstane pár dní u nás. A proč taky ne, že jo!?
     Já jsem byla nejen podle vyprávění, ale i fotek "malá a hubená" holčička. No, a teta se mnou přišla na nádraží k přepážce, že zakoupí lístky na vlak. Paní za přepážkou se na mne podívala a s otazníkem se zeptala: "Tak tady to bude  jeden pro dospělý, co?" Teta s úsměvem souhlasila, jelikož byla ráda za každou ušetřenou korunu. Nikdy by ji však nenapadlo něco takového z vlastního vědomí.
     Tak jsme nasedly s tetou do vlaku, jenže... Vlak ujel pár stanic a přišel průvodčí. Já jsem se jen prý dívala z okna, působila jsem tak, že nic jiného nevnímám. Teta předložila jízdenku, průvodčí ji kleštičkama procvakl a ptal se: "A ta malá -, té je kolik?" Teta v klidu odpověděla: "No, pět!" Průvodčí se pomalu odebíral z kupé, když jsem z ničehož nic a hlavně takovým chlubivým způsobem zvolala: " Ne!" - "Mně je tolik!" - a na prstech jsem ukázala - šest!!! Samozřejmě, že jsem "slovo" šest říct uměla, ale tohle bylo pro mne v danou chvíli asi lepší! Názorná ukázka s potřebností nejen jedné ruky, ale i druhé přece jen působila "vážněji", než říct "šest"!
     Pan průvodčí se začal strašně smát. Teta si připravovala peněženku, že zaplatí nějakou pokutu... Pan průvodčí však mávl rukou a slzami smíchu z kupé odešel. Možná se bál, že se rozpovídám,  jako to umím dnes..., kdo ví. I když bych více, než "šest" neprozradila!
    
To byla moje první a poslední jízda vlakem "na černo".
    
    
   
 

Autor:Vikitorie
Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Pěkně napsaný příběhSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles