Autoškola mé tety

Je to už spousta let, co se má teta rozhodla udělat si řidičský průkaz. Byla mladá, nezkušená a k autům měla přirozený respekt. Zapsala se do autoškoly a zúčastnila se první hodiny, kdy s instruktorem jen popojížděla po velkém parkovišti, řadila dle jeho pokynů a otáčela doleva a doprava.

To jí šlo a docela ji to i bavilo. Po pár dnech přišly další dvě hodiny. Opět starší pan instruktor zavezl auto s tetou na známé parkoviště a po pár otáčkách prohlásil: „To vám jde, pojedeme do světa.“

„A jak?“ vykoktala teta ze sebe. „No, autem,“ usmál se starší pán a vyjeli.
Nejdřív se teta nepřetržitě ptala, jestli nejede moc vpravo, nebo naopak vlevo, protože to jako ženská neuměla rozeznat. Pak si ale zvykla a „jela jako vítr“, nebo se jí to alespoň při slabých 40 km v hodině zdálo. Opustili hranice města a pan instruktor mou tetu přiměl jet rychleji. Ručička ukazovala na šedesátku a teta měla v očích smrt. Strach ale překonala a těšila se na další hodiny.

Za pár dní nastoupila na další jízdu. Byl všední den odpoledne a ulice byly narvány řidiči vracejícími se z práce. Plížili se kolonami aut nízkou rychlostí, zastavovali na semaforech, protože vždy vycházela červená, a pomalu se opět rozjížděli. Tetě to vyhovovalo, protože pan instruktor se necítil nejlépe a moc tetu nekontroloval.

Hned, jak pro ni totiž přijel, řekl jí, že ho pobolívá břicho. Během jízdy mu tekl pot po čele a teta nevěděla, zda to je hrůzou nad jejími řidičskými dovednostmi, nebo jeho zdravotním stavem. Popojížděli městem a přijížděli ke křižovatce se semafory. Byla opět červená, na křižovatce stál jediný cyklista. Řidička v podobě mé tety chtěla zastavit za cyklistou, ale pan instruktor jí řekl, ať ho předjede, že tam má dost místa. „Vždyť ho srazím!“ vylekala se teta tohoto manévru. „Nesrazíte, to zvládnete, jste šikovná,“ řekl pan instruktor a chytl se opět za břicho. Tak teta odhodlaně vyrazila. Bravurně mladíka na kole objela a chtěla se zařadit před něj. Nějak si ale neuvědomila délku auta, přece jenom byla taky víc zvyklá na kolo, a chtěla se zařadit moc brzy. Pan instruktor zbledl ve tváři a přivřel oči, když přišla další bolestivá křeč. Má teta se zaradovala, když už, už byla na správném místě, ale v tu chvíli zaslechla ránu, jak zadek auta sejmul nebohého cyklistu.

Teta mrkla na instruktora, kterému stékal pot po čele a téměř nevnímal nastalou situaci, a podívala se dozadu, kde na zemi ležel sražený cyklista. V první chvíli ji napadlo ujet „z místa činu“. Pak se v tetě hnulo svědomí a vystoupila z auta. Kolo vypadalo v pořádku, ale mladík na zemi si naříkal na bolest nohy. Tak mu pomohla do auta, kde na předním sedadle málem ležel v křečích pan instruktor, kolo zamkla k plůtku nedalekého domku a rozhodla se dojet nějakým způsobem do nemocnice. Mladík vypadal vyděšeně, když se jí ptal, zda to zvládne. Co měla odpovědět? On řídit nemohl, když měl jednu nohu nejspíš zlomenou. Na chvilku ji napadlo, že by to přece jen zvládl, kdyby mu mohla nějak mačkat spojku (měl totiž zraněnou levou nohu), pak ale od podobných experimentů upustila. A pan instruktor byl na tom zdravotně tak, že chvilkama vypadal, že ztrácí vědomí. Odhodlaně se rozhodla podstoupit cestu do nemocnice, vzdálené asi dva kilometry od oné křižovatky.

Byla celá vytřepaná, když vjížděla do areálu nemocnice s autem s nápisem Autoškola plným marodů. Byly to nejtěžší dva kilometry v jejím řidičském životě.

Pan instruktor měl prasklé slepé střevo a ihned putoval na operační sál. Sražený mladík podstoupil rentgenové vyšetření, které naštěstí nepotvrdilo zlomeninu, kost byla jen nalomená a byl předán do domácí péče. A teta čekala na policii a obvinění z ublížení na zdraví. Jenže na tetu se v tom shonu úplně zapomnělo. Auto zůstalo zaparkované v areálu nemocnice a teta, aby odčinila, co způsobila, chodila pomáhat Pavlovi, kterého srazila z kola. Nejdřív si vyzvedla klíč od kola a zavezla ho mladíkovi, pak mu skočila nakoupit, pak navařit atd.

No a pak se stal jejím manželem, a to trvá již 26 let.

Řidičák nakonec udělala, ale její muž, můj strýček, radši řídí sám. Má přece jenom divoké vzpomínky na její řidičské začátky