Historické město Verona

Já jsem cestovatelka, tak mě nazvala děvčata tady na Seniorkách. Kdo zná mé fotky, tak má možná stejný názor. Jezdím ráda už od mých dětských let. Chtěla jsem vždy být průvodčí ve vlaku, ale pak jsem na to zapomněla a vybrala si jiné povolání. Ale toulavé boty mi zůstaly.

Dnes chci napsat o Itálii, byla jsem tam několikrát, tak možná bude článků několik. Poprvé jsem byla v Benátkách, překrásné město, určitě tam vedly první cesty i vás, které jste Itálii navštívily. My jsme tam byli  na zájezdě, v září a když jsme po prohlídce památek přijeli na pláž, tak zima nezima šup do plavek a do moře, poprvé jsem viděla moře, musela jsem ochutnat, jak je slané... Místní obyvatelé se na nás dívali trošku divně, oni  už chodili v kabátech a my se cákali jako malé děti.

Další má cesta byla do Lido de Jesolo. Taky hezká dovolená. Ostatní se dovolovali a já pomáhala v kuchyni. Škrabala brambory, myla nádobí, ve chvilkách volna jsem zaběhla do moře. Ale dělala jsem to ráda. Syn si užil moře a já tam byla s ním. Jako rozvedená bych si pobyt jinak nemohla dovolit. Před pár lety jsem se znovu vdala, děti už máme dospělé a muž taky rád cestuje. Zase jsme se vydali do Itálie. Vybíráme si poznávací zájezdy. Já se nenaučila ležet hodiny na plážích, tak raději poznávám krásná místa, kterých je v Itálii spousta.

Naše cesta vedla do Verony, krásného města asi 100 km z Benátek. Přešli jsme most přes řeku Adige a vešli do historického středu města, které je zapsáno do seznamu Unesco. Šlo se krásnou ulicí na náměstí, kde se před námi objevila Aréna - velmi podobná římskému Koloseu. Je poměrně zachovalá a v létě se tam pořádají koncerty, divadelní představení a festivaly. Ve městě je několik krásných náměstí s kostely, kašnami, galeriemi, najdete tady i  hotýlky, kavárničky, fontánky, ze kterých  teče pitná voda a je možné si ji i nabrat. Ale já se už nemohla dočkat, jako romantička  jsem chtěla  jít k balkonu, na které stávala Julie a Romeo jí vyznával svou lásku. Kdo by neznal Shakespearovu tragédii.

Z překrásného velkého náměstí jsme vešli do uličky a byla jsem velmi překvapena, že dům je ve dvoře za vraty. Prošli jsme průchodem olepeným spoustou papírků. Mladí si tady nechávají vzkazy s telefonními čísly a třeba i adresami, prostě Veronská seznamka. Moc se mi to nelíbilo, ale na mně nezáleží, já jen koukala. Konečně jsem viděla ten slavný balkon a pod ním sochu Julie. Byla dost oleštěná od dotyků, nás turistů. Každý se touží s ní vyfotit. Fotečku si můžete pořídit  za poplatek i na balkoně. Ale tak romantická už nejsem. Místo fotky jsme si pak raději zašli na oběd a kávičku. Ono to  vyšlo finančně skoro nastejno.