Jak jsem si zlomila ruku

Když mi bylo asi tak 9 let, tak jsem se hodně kamarádila s dvěma kluky odnaproti. Přátelili jsme se už dlouho, ale rodičům se to nelíbilo a tak mi zakazovali, abych s nimi chodila ven. Vždycky se ale našla nějaká výmluva a já byla zase venku s mými "zakázanými přáteli".

Jednoho dne se jela máma s mladší sestrou projet na kole a já zůstala doma jen s tátou. Toho jsem ale přemluvila, abych mohla jít ven, a tak jsem šla s těmito přáteli na jedno místo kousek od našeho domova. Tam se nás dětí sešlo více, už ani nevím kolik a dělali jsme různé hlouposti. Po nějaké době jsme si všimli, že v místě, kde jsme si hráli, byla i dlouhá betonová roura. Byli jsme děti a tak samozřejmě hned upoutala naši pozornost. Nejdřív jsme uvažovali, co tam asi dělá, skákali jsme po ní, procházeli se atd. Roura byla na mírném svahu, ale to nám vůbec nevadilo. Ve chvíli, kdy jsem se po ní procházela já, se ale stalo to, s čím jsme nepočítali. Roura se skutálela ze svahu a já s ní.

Když jsme se začaly kutálet, byla jsem už na kraji, takže se nic vážného nestalo, ale potom, co jsem se postavila, jsem zjistila, že mě bolí ruka. Od roury jsme všichni utekli, aby nikdo nevěděl, kdo ji shodil, ale i potom, co jsme šli jinam, ruka bolela a bolela čím dál tím víc. Proto jsem opustila kamarády a šla domů.
 Nevěděla jsem, jak to, že jsem byla s těmihle kamarády, doma vysvětlím, a tak jsem nad tím celou cestu domů uvažovala. Ta cesta byla dlouhá tak 5 minut, ale mně v ten den trvala o mnoho déle. Když jsem se blížila k naší ulici, tak mě napadlo, že sehraju malé divadlo. Na začátku ulice byl rozkopaný patník u chodníku. Na toto místo bylo taky od našeho domku dobře vidět. Táta seděl na lavičce, a to se mi právě hodilo. Když jsem došla k patníku, svalila jsem se na zem, jako že jsem o něj zakopla, po chvilce jsem došla domů a když se táta ptal, jestli mi něco není, tak jsem řekla, že mě hodně bolí ruka. Nejdřív mi na to dal led, ale ruka už mi stihla hodně otéct, a tak jsme jeli do nemocnice. V nemocnici mě poslali na rentgen a pak mi dali ruku do sádry - měla jsem zlomenou kost.

Když jsme se vrátili domů (máma tam pořád nebyla a to tahle epizoda zabrala skoro celé odpoledne), ulevilo se mi. Říkala jsem si, že mám aspoň dost času najít si dobrou výmluvu. Zašla jsem si na záchod a vzhledem k tomu, že okno odtamtud směřuje do ulice, slyšela jsem, že máma přijela. Zůstala jsem tedy na záchodě a poslouchala, co jí táta vyprávěl. Máma začala hned nadávat, že jenom není chvilku doma, a hned mám zlomenou ruku... No a já měla strach, co mě čeká a ze záchodu jsem vůbec nechtěla vylézt. Nakonec jsem ale vylézt musela a s mámou jsem se setkala v kuchyni. Když se mě ptala, co se stalo, popsala jsem jí vymyšlený příběh o zakopnutí. Byla sice hodně naštvaná, ale uvěřila mi ho také.

Sádru jsem měla asi 3 týdny, ale vůbec to pro mě nebyl problém. Vzhledem k tomu, že jsem pravačka a zlomenou jsem měla pravou ruku, nemusela jsem ve škole skoro nic dělat a to samé doma. Po 3 týdny jsem nemusela mýt nádobí, vytírat ani dělat žádné jiné domácí práce. Zlomenina pro mě měla samé výhody, takže to pro mě jako pro dítě byla i dobrá věc.