Je nutné se řídit módou?

Občas se dobře bavím při pohledu na staré obrázky i fotografie, divím se často i sama sobě, jak se ženy nechávaly ovlivňovat tím, co se právě nosilo i když to mnohým vůbec neslušelo a ve skutečnosti, to byly vlastně pohledné ženy, pouze stačilo třeba jen pozměnit účes, či rozepnout knoflíček.

Nejvíce jsme se s dcerou nasmály, když objevila moji fotografii, kde jsem měla účes, kterému se říkalo „merino“, no hotová ovečka a to jsem ještě vytáhla ze skříně pletenou čepičku „debilku“ s anténkou, mohla se smíchy potrhat, nebo takové zvonové kalhoty, kdy jsme si na maminkách musely vybojovat každý centimetr šířky, či délku minišatů. Jo, bývaly hvězdy, které vypadaly skvěle třeba v pytli, ale valná většina z nás si dnes přiznává, že tento stádní styl oblékání nám neslušel, často zdůrazňoval naše nedostatky a mnohé z nás zestaršoval.

Líbí se mi dnešní doba, každý nosí to v čem se dobře cítí, co mu sluší a je tolik možností, které dokáží zdůraznit to lepší z nás a nikdo se nepozastavuje nad tím, že všichni nejsou nutně in a přesto jim to sluší.

Je třeba si přiznat, že jeden nosí věc, ve které by druhý vypadal jako strašák do zelí, konečně je doba, kdy nemusím nutně dbát na to, co právě frčí, každému může být srdečně jedno, jak se kdo obléká, češe či líčí, ale je třeba zachovat určitou míru vkusu a soudnosti.

Je pravda, že občas vytáhnu ze šatníku něco, nad čím kamarádky kroutí hlavou, ale nakonec uznale pokývají hlavou, že mi to vlastně sluší. Takže je třeba poznat tu pravou míru a nemusím být nutně otrokem módních trendů, prostě nosme věci, které se nám líbí, chodí se nám v tom dobře, nevypadáme zmalované jako plakáty a vyrážíme směle do světa.

K tomu, abych se necítila jako Popelka, nepotřebuji nosit drahé značkové věci, dá se najít tolik zajímavých a relativně levných věcí, které dobře zkombinované, vypadají velmi zajímavě a často slýchám otázku: „Kde jsi to sehnala, to muselo stát majlant?“ Není to pravda, nekupuji sice použité zboží, to se mi příčí, ale i v bazarech se dá koupit nepoužité zboží, třeba označené za nemoderní či neprodejné, ale šikovná žena dokáže kouzlit.

Onehdy si dcera přinesla domů klobouček, připomínající snad dvacátá léta, nejdříve jsem jen koukala, ale když si ho nasadila, musela jsem uznat, že vypadá velmi zajímavě a slušivě.

Jistě jsou profese, kde bývá žena nucena dodržovat dekorum, nosit klasiku a působit profesionálně, ale neznamená to, že tím pádem se budou uniformně oblékat všechny dámy stejně.

Extravagance patří mládí, ale i zde je třeba trochu použít vlastní rozum a sekriktiku, ovšem ani starší ženy nemusí podléhat chmurám, každý nosí, na kolik se cítí, jen to zase nepřéhánět, často vypadá některá sedmdesátnice, hrající si na dvacítku, vlastně směšně, okolí se tomu směje, ale do očí to dotyčné neřekne, což by někdy mělo, brání jim v tom možná až přehnaná míra taktu, kdy se bojí, aby svou kritikou neublížili.