Nechtěný svědek

Povyprávím vám jeden příběh, co se stal kdysi dávno (je to asi 9 let) mé starší dceři. Dcera chodila na střední školu v blízkém městě. A jak tak jednou šla po škole domů ještě se svou kamarádkou, zapomněly si zajít ve škole na WC a během courání městem se jim moc chtělo čůrat.

Tak že si dojdou tam do blízké restaurace jen na to WC. Vedle restaurace je i obchod a taky menší pobočka banky. Je to trochu bokem od středu města, takže je tam i větší klid, není tam taková masa lidí jako na náměstí, nebo v přilehlých uličkách města.

Je to sice velké sídliště s obchody, restauracemi, školami, školkami a taky pobočka banky.


A děvčata jak šly, že se jim chtělo na ten záchod, tak se zrovna ocitly před tou restaurací a bankou na chodníku.

Jak tam tak stojí, tak se najednou rozezvučel alarm odněkud, nikdo nevěděl odkud a proč to houká.

A z banky vyběhl člověk s kuklou na hlavě a s igelitkou a pistolí v ruce,  najednou mu ta igelitka vybuchla a zbarvila obsah tašky a vše kolem, takže i ta samotná taška byla celá od barvy.

Byl to bankovní lupič a holky se zrovna nějakou náhodou nachomýtly, že byly u toho.

Pán se igelitky okamžitě zbavil tím, že ji hodil na zem a utíkal pryč.

Holkám to nedalo, protože pořád nějak nerozuměly tomu, co se děje a igelitku vzaly a podívaly se,

co v ní je.

A zůstaly úplně paf. Taška plná peněz, ale bohužel potřísněné barvou a vlastně znehodnocené.


Já jsem ten den byla hodně pracovně vytížená a ještě spěchala po práci na nějaký nákup potravin a vůbec potřeb do domácnosti, a jezdily jsme do toho samého města, já do práce a ona do školy, ale

vždy se nám nepovedlo se spolu sejít a udělat nákup spolu a pak jet domů.

A tak to bylo i tenkrát. Já jsem už jela s nákupem autobusem domů a najednou mně přijde na mobil

SMS: „ Mamko, byly jsme s kamarádkou svědky toho, jak přepadli banku tady a my máme ty peníze. „


Já si říkám, ona si snad ze mě dělá srandu, co to je za neuvěřitelnou nepochopitelnou zprávu.

Vůbec jsem nechápala, o čem je řeč a co se vlastně stalo !! Tak jsem jí hned volala, co se děje, no tak mně to v kostce jen povyprávěla a detaily, že až doma.


No tak děvčata tu tašku vzaly a podívaly se a zůstaly zděšeny, šel kolem i pán se psem a ptal se:

„ Děvčata, ukažte, co to máte ? „ „ Jéžíši, co to jé, „ řekl ten pán a ony mu řekly, co se vlastně stalo.

Ruce měly špinavé od té barvy z igelitky; ona ta barva je celkem špatně smývatelná, což je pochopitelné. Trvalo několik dní, než to smyly úplně.

No tak si řekli, že to té bance půjdou vrátit - tu tašku, začali se tam dobývat, policie tam ještě nebyla,

a oni - asi ochranka - zřejmě na ně byla ještě sprostá a arogantní.

Křičeli po nich: „ Běžte pryč..., co chcete? A nemáme zájem se s vámi bavit! „ atd.

Nakonec od nich tu igelitku přijali a ani jim pořádně nepoděkovali. Ne, tak nějaké nálezné, to se nikdo ani nezmínil. Holkám o to ani nešlo, o nějaké nálezné, i když by se to hodilo určitě.


Zůstaly překvapené ze zvláštního postoje banky nebo té jejich ochranky, že i lidi, co byli kolem, se tomu divili, tak je tam ten majitel té restaurace pozval na kofolu, trochu se osvěžit z toho šoku.

A při té příležitosti si konečně mohly zajít na to WC.


Přijela domů, ruce červené od barvy, a tak nám to povyprávěla do detailu, jak se to všechno odehrálo.

A já jen tak v legraci jsem řekla: „ A pár penízků se tam vzít nedalo, co by nebyly od té barvy? „

Jasně že nedaly, to já dobře vím, ale sranda musí být.


Po nějaké době jsem se z novin dočetla, že chytli nějakého zloděje, co vylupoval benzínové pumpy,

ujížděl bez placení a následně se přišlo i na to, že i ta banka je jeho rukopis, že se na to chystal a plánoval už delší dobu. Byl už známou firmou.