Odpadkový příběh

Nic nemám proti zahrádkářům, chatařům a lidem bydlícím v domku. Naopak, jsou to většinou pracovití a houževnatí lidé. Jen mě mrzí jeden nešvar, který se u nás ve městě docela rozmáhá.

Právě dnes jsem šla se svým pejskem z obchodu po chodníku kolem popelnic. Najednou na mě začal troubit řidič osobního auta, který vjížděl na chodník. Jen taktak jsem zachránila svého psa, kterého si řidič nevšiml. Obtěžkána dvěma taškami jsem uskočila na trávník. Řidič si před mýma očima vjel po chodníku až k popelnicím, vystoupil i se svým spolujezdcem a na našem sídlišti začali vyhazovat pečlivě zavázané igelitové pytle s odpadem do přistavených kontejnerů. Proč by platili za odvoz odpadu? Částka je rok od roku vyšší, tak kdo by na to měl? Ale i nám, kteří bydlíme v paneláku, se poplatek za odvoz komunálního odpadu zvyšuje. A ani my nemáme na to, abychom tuto službu platili ostatním.

To není ale nic proti příhodě s jedním naším sousedem. Pan soused, říkejme mu třeba Koukal, je v důchodu. A právě pan Koukal se často rozčiloval nad tímto problémem. Až ho jednou naštval jeden sebejistý muž tím, že odvezl několik aut s nábytkem k našim kontejnerům, které máme přímo před panelákem. Vypadalo to tam, jako by se vyklízely nejméně dva byty. Nesnažil se prkna a trámky nijak srovnat, házel je kolem kontejnerů, využil i travnatou část kolem. Ze spousty prken čněly ostré hřebíky a dětem, které pobíhaly kolem, hrozilo zranění. Nábytek byl v takovém stavu, že nad ním ohrnuli nos i pravidelní vybírači popelnic, kteří v intervalech obcházejí sídliště. A technické služby jezdí pro takovýto velkoobjemový odpad jen jednou týdně. Před naším domem to vypadalo jako na obřím smetišti.

Muže, který se takto zbavil nepotřebného harampádí, ovšem všichni dobře známe. Chodívá pravidelně do obchodu a bydlí jen pár metrů nad naším sídlištěm. Pan Koukal má syna, který jezdí s nákladním autem. Toho celý rozčilený zkontaktoval, syn přijel a společnými silami všechno haraburdí naložili do náklaďáku. Když se ho sousedé ptali, kam s tím pojedou, soused jen odpověděl: „Tam, odkud se to tady vzalo.“ A skutečně. Vše odvezli k domku se zahradou, tam to vysypali na příjezdovou cestu a odjeli.
Příhoda má ještě pokračování. Majitel domku byl v tu dobu v práci. Příjezdová cesta, zavalená odpadem, vede i k dalším domům. A tak nikdo, ani onen hříšník, ale ani ostatní obyvatelé ulice a jejich návštěvy, nemohl projet po cestě. Až jeden z obyvatel ulice zavolal městskou policii. To už dorazil majitel domku z práce. Hrozně se rozčiloval, kdo mu takto zatarasil cestu. Jak si to mohl někdo dovolit? On, slušný občan, měl před domem vysázené narcisky a ostatní květiny, na kterých teď leželo vyhozené harampádí! Určitě bude žádat náhradu škody! Strážníci vše zkontrolovali, snad i zapsali, a vyzvali majitele domku k odklizení starého nábytku. Ten se ale bránil. Proč by to dělal, když nábytek před dům nevyhodil? Až jeden z jeho sousedů nahlásil strážníkovi SPZ auta, které harampádí před dům přivezlo. Ti poté vypátrali syna našeho souseda, a pak i samotného pana Koukala.

Náš soused se měl zodpovídat z toho, že svým nezodpovědným chováním nejen znečistil příjezdovou silnici, ale také zamezil vjezdu několika občanům k jejich domům. Samozřejmě, že se bránil. Měl k tomu i fotografie, které si tentýž den ráno pořídil. Na nich byl majitel domku, který u našich kontejnerů odkládal právě toto harampádí. A situace se obrátila. Majiteli domku najednou hrozila pořádková pokuta. Ještě rád své harampádí odvezl do sběrného dvora, zaplatil za to, že se tam mohl odpadu zbavit, omluvil se svým sousedům, uklidil si před domem a snad si i koupil nové narcisky a ostatní kytičky.

Od té doby od tohoto hříšníka máme pokoj. Nahrazují ho jiní, a tak čekáme, kdy dostane pan Koukal zase nějaký skvělý nápad, jak se jich efektivně zbavit.