Pád na lyžích

Je mi 11 let. Je zima a náš okres má jarní prázdniny. A tak jako každý rok i letos vyrážíme s rodiči na jarní prázdniny na hory. Během zimy jsme tam jezdili několikrát, rodiče pracovali u podniku, který vlastnil na horách podnikovou chatu, takže i cena byla přijatelná.

Prázdninový pobyt jsme si užívali, sněhu bylo víc než dost, přes noc ještě někdy i napadl, takže zimní radovánky nebraly konce. Stavěli jsme sněhuláky, koulovali se, večer jsme vyráželi na procházky, které jsem měla moc ráda a hlavně jsme každý den chodili od rána až do odpoledne lyžovat. Bodejť by ne, když lístek na vlek stával 2 koruny. Kdepak ty časy jsou!

Jeden den však počasí moc nepřálo, sjezdovka byla umrzlá, ale i přesto jsme lyžovat vyrazili. Několik jízd jsme měli již za sebou, rozjeli jsme se na další. Po několika desítkách  metrech jsem však najela na zmrzlý úsek, lyže se mi smekly a já s tím nedokázala nic udělat. Samozřejmě následoval pád. Byl nekontrolovatelný, řítila jsem se asi třicet metrů hlavou dolů ze svahu, brácha na mě křičel, ať se otočím nohama dolů, ale při té rychlosti a ledovce se s tím nedalo nic dělat. Po chvilce jsem se pak zastavila. Byla jsem z toho vylekaná, brečela jsem. Koukla jsem kolem sebe, abych si sebrala hůlky, když jsem tam ve sněhu zahlédla malý kapesní nožík v koženkovém pouzdře. Aspoň malinkatá útěcha. Tělo jsem však měla celé potlučené z hrbolků, na které jsem najížděla, ale jinak mi nic nebylo. Lyžovat jsem ten den už ale nechtěla. Sbalila jsem lyže a odešla zpátky na chatu. Další dva dny jsem pak už znovu lyžovala a pak už následoval návrat zpátky domů.

Doma se teprve projevily následky mého pádu. Začalo mi  být na zvracení, motala se mi hlava, nebyla jsem schopná nic jíst. Druhý den mých obtíží se mnou mamka zašla k lékaři, ale na nic zvláštního se nepřišlo. A jakpak by mohlo! Vůbec nám totiž po těch pár dnech nedošlo, že by to mohlo souviset s oním pádem, když mi po pádu nic nebylo a tudíž jsme se lékaři o tom ani nezmínili.  Ale teď zpětně už víme, že to byl slabý otřes mozku. Nevolno mi bylo několik dní, dostala jsem na užívání nějaké kapičky, které vůbec nebyly dobré, jen je pozřít byl pro mě už nadlidský výkon. Nicméně jsem je zdárně využívala, problémy vymizely a mně zas bylo dobře jako dřív. Zmeškanou látku ve škole jsem dohnala a na hory jsme jezdili rádi zase dál.

V té době se přilby na lyžování nenosily, ale dnes už vím, že to není jen nějaká zbytečnost, která by byla jen pro parádu, ale že dokáže pomoci před poraněním hlavy. Proto moje děti bez přilby na sjezdovku vůbec nesmějí.

Autor:prvosenka