O sázení stromků a nepříjemné tečce

Napíšu Vám příběh, který mi už hodně dávno vyprávěla má kamarádka…

Má kamarádka chodila pracovat do lesa – sázela stromky, sekala trávu kolem malých semenáčků a uklízela větve po těžbě dřeva.  Je to práce hodně náročná - hlavně fyzicky, ale druhou stranu je paráda pracovat na čerstvém vzduchu, když svítí sluníčko a je teplo. Bohužel to má i takové úskalí, že když je zima, ochladí se, anebo prší, nemáte možnost se hned někam schovat nebo zalézt pod střechu. To prostě nejde. Kolikrát pořádně zmoknete, než podobnou skrýš najdete...

A tak jednou, když bylo tak trochu víc zima a pršelo, tak si ženy zalezly do boudy-srubu, který sloužil právě k takovým účelům. Těšily se, jak si uvaří na šporheltě kávu nebo čaj a zahřejí se u kamen. 

A jak chtěly, tak učinily. Nabíraly vodu ze studánky a nalévaly ji do konvice, aby si mohly něco uvařit. Ale jen hubičkou, konvici se jim otvírat nechtělo. Taky na co? Vždyť je celkem čistá – vaří se v ní jen voda, a to jen občas…

Ale jednoho krásného dne si řekly po uvaření a následném vypití černé kávy či čaje, že si tu konvici přece jen vymyjí a umyjí, že jednou za čas by to tak mělo být. No a otevřou konvici, a co tam nenajdou -  na dně leží taková už hodně vyvařená malá myška. Bylo jí asi chudince zima, tak si zalezla do konvice teplé od vaření, ale ven už vylézt nemohla. 

No těm dotyčným sice nebylo moc dobře, ba dost špatně - jen z toho pomyšlení, že si z myšky udělaly polívku, ale nějakou větší újmu na zdraví to naštěstí nemělo.

 Valaska – čtenářka
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout