Konat dobro je těžké

Aspoň jeden dobrý skutek denně, kdyby sebemenší byl. To se lehko řekne, ale těžko vykoná. Ne snad, že bych nechtěla konat dobro. Moje duše je přímo přeplněna touhou po dobrých skutcích, moje povaha přímo přetéká altruismem, ale to nestačí. 

Jak všichni víme, dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla. Když přivřu oči, tak úplně vidím tu pěkně dlouhou a širokou cestu (abychom se tam nemačkali) ve stylu Hollywoodského chodníku slávy.  Jen místo zlatých hvězd se jmény tam mají velké kameny s pentagramem a vytesanými nápisy typu:  "Dělám to jen pro Tvé dobro,“ nebo „ čistá rasa.“ Opravdový dobrý skutek měl by  být nezištný. Takže to, že jsem za kolegyni vzala noční šichtu, když jí onemocněly děti, se nepočítá. Někde v hloubi duše totiž vím, že jednou budu na oplátku taky já potřebovat to samé.

Poradit někomu správně cestu k nádraží je slušnost a pomoci rodičům v domácnosti povinnost. To, že jsem žebrákovi v centru Sofie dala svou svačinu, taky zákonitě dobrým skutkem není. Možná ani neměl hlad, jak tvrdil, a chtěl jen z bohaté západní turistky vylákat nějaké peníze. Ve skutečnosti toužil po lahvi piva, nebo sklence pálenky a já mu ji odepřela.  Takže možná to byl skutek špatný. Vzpomínám si, že jsem jako osmiletá s kamarády  vyčistila park u školy. Vysbírali jsme všechny odpadky. To by se snad dalo za dobrý skutek považovat.

Když však sečtu ty tuny odpadu, které jsem za svůj život zvládla vyrobit, je mi stydno se něčím takovým chlubit. Jednou jsem se taky snažila zvednout zanedbaného a mírně opilého bezdomovce, který se válel na okraji rušné cesty. No, ale tam mi možnost spáchat dobrý skutek překazil mladý, hezky oblečený muž, který mi přispěchal na pomoc. Tu lidskou trosku jsme společně zvedli a posadili do blízké autobusové zastávky. Tím mi tak říkajíc sebral polovinu mého dobrého skutku. Ale zlobit jsem se na něj nemohla. Jednak bych bez něho s tím bezdomovcem nehnula a jednak to byl nejzajímavější muž za poslední minimálně tři roky...

Když to všechno sepíšu a sečtu, tak s hrůzou zjišťuji, že jsem prožila 30 let svého života, aniž bych vykonala jediný celý dobrý skutek! Ještě, že o tom nikdo neví!