Byli jsme stejní?

…Když náhodně  procházím kolem nějaké střední školy, už tedy ne jako její pravidelný návštěvník, ale jen jako nezúčastněný pozorovatel,  zjišťuji, že se toho asi příliš nezměnilo. Neberu si teď na paškál  tu drzejší a více suverénní  omladinu, ale fakt, že středoškolák zůstane středoškolákem i skrze generace. 

Musím se pousmát, když vidím ty „tajné“ spolky kuřáků, co o přestávce utíkají zadním vchodem do zastrčené boční uličky, aby je tam za dvě minutky načapal nasupený školník  s rozčíleným výrazem ve tváři. „Vždyť jsem si ani nestačil potáhnout, člověče!“ Ozve se z úst jednoho výrostka. Za našich časů by to spravil pohlavek. No možná dva.  Taky si stačím všimnout, jak školníkovi vyletěla pravá ruka, ale stačil ji včas usměrnit a zbrzdit dříve, než by si zadělal na pořádný malér. Za mého mládí se výchovnými pohlavky  zase až tak nešetřilo.

Byli jsme rozpustilí, neposlušní, rozdovádění,  nepomohlo varovné napomenutí, výhrůžka poznámkou, tak pak na nás platilo jediné – mírný fyzický trest čili dostat za uši.  Jako kdybych slyšela mou babičku – každá doba si žádá své. A asi měla pravdu. Za nás bylo důležité naučit se správně psát znaky azbuky, nevynechat žádný branný den, kdy jsme si hromadně zkoušeli plynové masky, smáli se jejich dlouhým chobotům  a úprkem se prchali seřadit před školu do úhledných řad za zvuku poplašné sirény. 

Dnešní děti  se o přestávkách snaží trumfnout, kdo má lepší či dražší mobilní telefon, řeší, jestli má Nicola z 8.C gelové, nebo akrylové nehty a jestli to Agáty tetování nad kotníkem je jen udělané Hennou, nebo se jí opravdu podařilo zpracovat rodiče tak, jak se už dlouhou dobu chvástá…

Také bude v  každé třídě, podobně jako za nás, jeden šprt s několika dioptriemi, který to jednou dotáhne až do vysoké politiky, nebo se  z něj stane všemi obávaný právník, jeden Lojza Kropáček, který bude školou prolézat s odřenýma ušima, ale později založí si firmu, která se stane nadnárodní a jeho chemický postřik proti škůdcům a plevelu bude kupovat a vychvalovat celá Evropská unie. Taky tu při bližším zkoumání narazíte na třídního povaleče, drzého, obhroublého výrostka zmítaného hormony,  z kterého, bohužel, nekouká nic dobrého.  

Ať tak, či onak, to výsostné, ač povinné právo  studovat má a bude mít vždy každý. A ať se mi má dcera dnes směje sebevíc za mé domněle předpotopní názory, věřte, že až ona jednou půjde se svým dítětem kolem nějaké střední školy a uvidí ty tajné spolky kuřáků, tváří jí probleskne ono melancholické pousmání…