Můj boj s nadváhou

Jsem poměrně malá, takže každé kilo navíc je náležitě vidět. Navíc jsem tělesně postižená, z čehož plyne značná omezenost tělesné aktivity. Ani v mládí jsem nebývala žádné božátko, ale do třiceti let jsem si těch 52 kilo držela.

Ve třiceti následovala první gynekologická operace a ejhle, brzy jsem vážila 60kg. Po dalších operacích jsem skončila v padesáti na příšerných 86 kilech.
Přitom jsem vyzkoušela všechno možné - dělenou stravu, octové koupele, dřinu na rotopedu. Jistě, jednou jsem zhubla o 16 kilo, ale v momentě, kdy jsem se normálně najedla, žádné přejídání, přibrala jsem více, než předtím pracně sundala dolů.

Nyní jsem dlouhodobě doma, protože jsem měla těžký úraz a jsem po operaci kyčelního kloubu. Udělala jsem jeden pokus, když mám doma spoustu času. Denně hodinu cvičím, i když jen tolik, kolik zvládnu, pravidelně jím, ne velké porce, a snažím se nesladit, i když občas zhřeším.
Zhubla jsem na 70 kilo a již dva měsíce je to stejné. Jediným výsledkem je, že se mi tvaruje postava.

Ovšem tělo si zvyklo na malé množství jídla a hubnutí skončilo.
Co se stane, až začnu chodit do práce, budu se vracet utahaná večer, na žádné cvičení nebo pravidelnou stravu v práci nebude čas? Nikdo mi přece nebude trpět, že jím místo práce.

Žádné zázračné léky nepomáhají a jediným výsledkem bude, že přiberu ještě více.