Zákonné paskvily

To, co vytvořily naše vlády a poslanci, za vydatné pomoci senátorů, se nedá jinak nazvat. Právní či vlastně bezprávní džungle u nás nemá obdoby a neexistuje jediný zákon, který by byl k pochopení obyčejným občanem, každý si může výklad vyložit po svém a práva se nedovoláte, pokud nejste gauneři, tuneláři, zloději či šlapky.

Když nám zemřel tatínek, byla a je to hrozná citová ztráta, s kterou se nikdo z nás nevyrovná, nejhůře všechno nese maminka, žili spolu šťastně padesát čtyři let, ale to není důvod, proč píši.

Vytvořila se doslova štvanice nesnášenlivost vůči starým lidem a mladí lidé mají pocit, že je starobní důchodci okrádají a žijí si nad poměry. Zřejmě by si to potřebovali vyzkoušet, vůbec si neuvědomují, že většina starých lidí poctivě pracovala, mnozí dřeli do úmoru a ani ze dvou důchodů si nic dovolit nemohli, protože pomáhali mladým a údržba domku a zahrádky taky není zadarmo.

Celý život platili daně a většina z nich ani nic jiného než práci nepoznala, to si mladá generace pod vlivem pravicové politiky vůbec nepřipouští.

Opět jsem odbočila jinam, než jsem původně chtěla psát. Počáteční smutek a starosti s pohřbem, který spolkl všechny úspory, přivedl maminku do tvrdé reality.

Přišel první důchod, po zaplacení poplatků za plyn, elektřinu, televizi a rozhlas ji zbyly necelé tři tisíce korun a kde jsou náklady na telefon, který se svým velmi špatným zdravotním stavem nutně potřebuje, za léky doplácí měsíčně přes tisíc korun a za každé ošetření zaplatí 30 korun dalších, však ještě ani jednou z pojišťovny nic nedostala, protože většina léků není započtena v limitu.

Největším paradoxem je, že po tatínkově smrti přišel z VZP dopis, že ve 4. kvartále přeplatil o 921 korun, které mu budou vráceny. Ne tak jednoduše, musela jsem to nahlásit u notářky při pozůstalostním řízení a pak to možná za několik měsíců bude muset maminka jet vyřídit na zdravotní pojišťovnu.

Při ohledu na maminku, jak nešťastně hledí na těch pár korun a ptá se, jak má z toho žít. S dcerou jsem ji uklidňovala, že se věci pohnou a dostane vdovský důchod. Nějak nám to s dcerou nedalo a pomocí internetu jsme začaly hledat příslušný zákon a vzorec na výpočet.

Vřele všem doporučuji si tohle znění najít, nevyzná se v tom vůbec nikdo, nevypočítaly jsme nic, a tak jsem zavolala svému známému, o kterém jsem předpokládala, že o tom něco ví, přesvědčoval nás, že je to přece napsáno velmi srozumitelně a „hravě" důchod spočítal, vyšlo mu, že by měla maminka pobírat asi o tři tisíce šest korun více. Maminka se sice neuklidnila, protože ztrátu manžela jí nikdo nenahradí, ale při své skromnosti, s tím, že již v domě nic dělat nebude, pokud jí nespadne na hlavu, vyžije. Pouze nás všechny varovala, že dárečkování a peněžitá pomoc skončí.

Přišla pošta, výměr důchodu, přidali ji jeden tisíc devět set osmdesát tři koruny. Na okresní správě sociálního zabezpečení nám nebylo vysvětleno nic, snad tomu nerozumějí ani samotné úřednice.

Pouze by nás zajímalo, kdo takový paskvil vůbec vymyslel, umístil na internet a vůbec si to po sobě přečetl, určitě jsou k tomu další prováděcí vyhlášky, ke kterým se obyčejný smrtelník nedostane.

Jistě mi spousta čtenářek napíše, že se máme o maminku postarat, zajisté tak učiníme rádi. Jen bych ráda věděla, která chytrá hlava poradí z čeho. V našem reginu o pořádnou práci nezavadíte, pokud náhodou, tak za mizernou mzdu. Jedna dcera je již skoro pět let nezaměstnaná, manžel za ni platí sociální a zdravotní pojištění, obě děcka na vysoké škole a nervy, že práce není a nebude schopen splácet leasing, takže přijde i o pracovní prostředek.

Druhá dcera, tedy já, invalida III. stupně, již přes rok po těžkém úraze a taky musím platit vlastní domácnost, lékaře, léky i služby, které si sama se svým zdravím nezvládnu.

A moje dcera? V současné době s dvěma dětmi na rodičáku, no ta si naskáče, spíše by potřebovala, abych jí pomohla já, protože jejímu muži hrozí ztráta zaměstnání, protože o učňovské školství není zájem, spravují domek a ještě vyplácí své bratry.

Vůbec si nestěžuji, máme se skvěle, pouze páni politici si nevidí ani na špičku nosu, potřebovali by se vrátit do reality.

Zdenka58 – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete